Dyrrhorův lid, podobou klasičtí orkové, tmavá kůže, hrubí a suroví. Jejich národ se řídí pouze silou a uznává jen toho nejsilnějšího. Ostatním národům připadají hrubí a nechutní, štítí se jich a bojí.
Je málo známo, že zejména mezi orčími vůdci a šamany se zhusta vyskytují i osoby poměrně inteligentní a rozhodně schopné. Jak se zdá, ani pro orky není síla vše. Ovšem ti, kteří se dostali k moci lstí nebo taktikou to oficiálně nikdy nepřiznají.
Společnost je přísně patriarchální, výjimky nejsou známy. Orčí ženy jsou považovány za majetek. Ork může mít tolik žen, kolik chce, dokáže zaopatřit a uhájit proti ostatním orkům. Orčí děti jsou rovněž považovány za majetek a vhodnou pracovní sílu.
Orčí společnost je organizována přísně hierarchicky. Hierarchie je určována silou, ale navzdory obecnému povědomí nejsou rvačky a důkazy síly prováděné neustále, většinou ork zná své místo v hierarchii a snaží se je nepřekročit.
Orčí etiketa navzdory obecnému názoru
existuje. Tradičně jsou orkové vnímáni jako národ chaosu,
který uznává taková pravidla která vyhovují nejvyššímu
přítomnému orkovi. Nicméně většina nejvyšších orků
jsou ti, kdo kromě svalů dokážou také myslet a získat
následovníky. Proto jsou nuceni volit chování, které
vyžaduje toleranci vůči ostatním. Je známo, že orčí
chování při jídle i ve společnosti je pravým opakem toho,
co známe od ostatních národů. Považují údajně za vhodné
při jídle říhat, ve společnosti pouštět větry, jídlo
více rozpatlat a rozlít než sníst.
Toto chování je u orků akceptovatelné, ale je zároveň
považováno za formu výzvy. Ork tím dává najevo svou
nadřazenost. Za běžných okolností, když nedochází ke
zpochybnění hierarchie, takovéto chování u jídla orkové
neprovozují. Zejména neplýtvají jídlem. Náčelník, který
by takto okatě plýtval jídlem by se dlouho na svém místě
neudržel a pokud by se o to pokusil jeho podřízený, bylo by
to považováno za formu rituální výzvy a následoval by
souboj o náčelnictví.
Ostatně základní orčí formou výzvy je narušení hierarchie.
Tedy pokud chce ork vyzvat náčelníka na souboj, vezme si
jídlo nebo kořist dříve než on. Pokud by tuto výzvu
náčelník nerespektoval, v očích ostatních orků se tím
vzdává místa náčelnictví ve prospěch vyzývatele.
Takové chování orků po hojnějších kontaktech s jinými národy ztratilo již některé ostré hrany. Zejména díky dlouholetému soužití s temnými elfy. Orkové již dávno rozhodli, že elfové vybočují z hierarchie a tedy na jejich chování nelze brát běžná měřítka. Inteligentnější orčí náčelníci to rozšířili i na ostatní národy, pokud s nimi přijdou do styku.
Při případném vyjednávání si první bere potravu náčelník, následuje vůdce vyjednavačů i kdyby ve skutečnosti stál hodnostně níže. Je považováno za porušení hierarchie a tedy výzvu ke konfrontaci s vyjednávající stranou toto pravidlo porušit.
Velmi často chytřejší orčí králové provozují ty nejodpornější formy chování v přítomnosti temných elfů, neboť tím vyjadřují svou nadřazenost nad nimi.